úterý 2. června 2015

Vůně léta

Jsem asi docela líný člověk a absolutně se neumím učit. O to hůř, že přišel měsíc červen, také zvaný jako "vylepšovač známek".

O víkendu jsem, kromě běhání po zahradě s hráběmi a sušení sena, poprvé před spaním ucítila vůni léta. Poprvé v tomhle roce samozřejmě.
Strašně mě to nabudilo. Vůní léta je pro mě ten moment, kdy už ležíte v posteli a máte otevřené okno. Venku je ještě světlo, ale zase né příliš, spíš takové to pološero. A do toho.. ta vůně sena, které leží na zahradě v kopkách.  Je osvobozující, protože padá už soumrak a večerní rosa. Nikdy jindy přes den takovou vůni neucítíte, protože když je tráva suchá příliš, voní maličko jinak. Akorát večer.
Byl to pro mě opravdu kouzelný moment, protože tenhle rok to bylo poprvé.

Uvědomila jsem si, že mě čekají dva krásné letní měsíce. (Musí být krásné.)
Pojedeme s přáteli sjíždět řeku, budeme se chodit koupat do lomu, jíst třešně, hrát míčové hry. (Antitalent na míčové hry mimochodem. Tělocvik ve škole jsou pro mě dvě hororové hodiny, ale jakmile jsem někde s přáteli jen tak venku, všechno je mi jedno a musím říct, že když mám šťastný den, docela mi to i jde.)
To posezení večer u táboráku. Naše akce, kde se jenom pije. (Alkohol není dobrý! Já piju zásadně džus. Haha.)
- Tohle všechno mě čeká letošní léto a já doufám, že bude maximálně užité.
Není nic lepšího, než mít se na co těšit!

A co váš nejkrásnější letní zážitek? Co pro vás léto představuje a na co se letos těšíte nejvíce?

sobota 30. května 2015

Vesnice vs. město?

Bydlím na vesnici.
Co jsem se narodila, bydlím na vesnici a nikdy jinak.
Při nástupu na střední jsem musela jít na intr do města. Hned vám povím, proč si myslím, že vesnice jsou super.

Za tři roky, co jsem na intru ve městě, si myslím, že mám určité srovnání mezi tím, jak se žije ve městech a jak na vesnicích.
Víte, naše vesnice je malá. Čítá zhruba 70 obyvatel a okolní vesnice jsou na tom naprosto stejně. Z toho jednoznačně plyne, že každý tu zná každého a ne jenom tady, ale každého z okolních vesnic. 
Leč, prosím povězte, jak si myslíte, že je to nevýhodné. A do jisté míry máte pravdu. Nikde nejste dost sami, aby se to nedoneslo k vaší rodině. V každé z okolních 10 vesnic se najde někdo, kdo vás zná a vše o vás poví (i to co neví).

Nicméně.. žít tady, je skvělé. Ti, kdo bydlí na vsi se mnou souhlasit nemusí a ti, kdo bydlí ve městě vůbec nebudou vědět, o čem mluvím.

Nevýhody vesnice:
- spousta práce.. můžete si myslet co chcete, ale bydlet na vsi je pěkná fuška. To v paneláku asi těžko zažijete. V létě běháme po loukách a obracíme seno. Plejeme pole s brambory. Sečeme trávníky, ale ne jen takový ty plácky před domem. Na vsi má každý zahradu, tudíž vám sečení zabere klíďo celé dopoledne. Na podzim řežeme a sekáme dřevo. Vozíme ho na kolcích a skládáme do kůlen. Vybíráme brambory (mimochodem, zabere to celý den, abyste si nemysleli, že za hodku je vše hotovo). Hrabeme listí (to se dělá několikrát za podzim). V zimě neustále odhazujeme sníh. A jindy děláme zase jiné věci jako natírání plotu, kydání králíkům, či jiným tvorům apod.

- těžko se někam dostaneme..prostě to všude máme daleko. Do obchodu, do práce, do školy. Škola tu je v okolí jen jedna a musí sem dojíždět každý z okolí 10 km. A to si piště, když je pak hromada sněhu, autobusy stávkují. Má to ale výhodu, že jste doma. Obchod je skoro v každé druhé vsi, ale jsou tu jen základní potraviny. (salám, pečivo a když se poštěstí, seženete v létě nanuka.)

- všichni vás znají.. nemůžete si jít koupit cigarety, protože do stejného konzumu pravděpodobně chodí někdo příbuzný z rodiny, tudíž mu prodavačka ochotně vysvětlí, kdo, co a za kolik si to kupoval.

- diskotéka jednou za měsíc.. když se poštěstí.

Výhody vesnice:
- strávený čas prací na poli, je mnohdy efektivnější než posilovna
- v okolí je jen pár lidi ve stejném věku jako vy - všichni se tu známe a všichni se tu bavíme a věřte nebo ne, nikdo nikoho nepomlouvá, máme skvělé vztahy a kamarády, za které strčíme obě ruce do ohně.
- na vsi se dodržuje spousta tradic, chodíme řechtat a kluci s pomlázkou... stavíme a ostatním vesnicím pak podřezáváme májku. V zimě pak chodíme za čerty
- nikdo neřeší, co máte na sobě. člověk co jde ven v teplácích a ušmudlaném tričko, je tu mnohem častější, než člověk v džínách a značkové mikině.. Vítejte v našem světě.
- hrajeme tu fotbal, lezeme po stromech, opékáme buřty, pijem litry piva a kradem ovoce z cizích zahrad.. taková ukradená hrstka třešní chutná líp, než laté :)
- je tu absolutní klid. Pokud není v okolí nějaká akce, nepotkáte po deváté hodině ve vsi jediného človíčka. A ani přes den to není nějak slavné.
- nikdo nemá šanci vyrůstat na fastfoodech. Radši si dáme na fotbale pivo a klobásu.
- všude příroda. Příroda kam se člověk podívá. Za barákem pole a lesy. Jaká uklidňující nádhera.
- v létě se chodíme koupat do lomu a nemusíme utrácet peníze za venkovní bazény. Nehledě na to, že v takovém lomu je voda stonásobně čistší.

... pokud bydlíte na vsi a já na něco zapomněla.. směle pište co vám vadí a co na vesnicích milujete..


pátek 22. května 2015

Hejt v praxi!

Pracovní týden se pomalu, ale jistě, sune ke konci, což by na jednu stranu bylo pro mě něco jako "wíííí", kdyby ovšem počasí nebylo takové, jaké je. Jsem děsně unavená. Máme teď dva týdny praxe a já doufala, že si člověk maličko odpočine. Na jednu stranu asi jo, od školy a učení se, na druhou stranu se stejně budu muset něco do školy naučit a sedět šest hodin denně u mamky v kanceláři, není zrovna terno. Asi na minutu se mi dokonce po škole zastesklo, ale to převážně jen proto, že když jsem ve škole vím aspoň o co tam jde a co mám dělat. Takhle za mnou na praxi občas někdo přijde a na něco se mě ptá. A já, jelikož tam jen tak sedím a zdám se zřejmě velmi vzdělaná, bych měla znát odpověď. Většinou to ale dopadne tak, že řeknu něco ve smyslu: "Jsem tu jen na dva týdny a nevím co po mně chcete." Načež se dotazující osoba v 90 % případů otočí a zase rychle zmizí. To mi hraje do karet, protože já vážně nevím, co tam dělám.

Ovšem zbylých 10 % případů se začne vtírat s nepříjemnými otázkami typu: "A kdy přijde někdo jiný?"
- nevím
"A kde je teď ten a ten?"
-nevím
"Kde najdu klíče k archivu?"
-myslím, že se tu někde válely, ale nevím
"Našla byste mi faktury za březen?"
-ne, protože netuším, kde by mohly být
"Neviděla jsi tady někde sešívačku?"
-ne
"A děrovačku?"
-jo viděla, ale kde je teď to nevím
"Nedáš si aspoň kafe?"
-ne (dala bych si, ale bylo mi blbý jít jim chlemtat kafe, když jsem jim tam tolik k užitku)

No, většinou když takhle zaperlím se někdo objeví ve dveřích, nejčastěji mamka, a pošle dotyčné lidi na správná místa, podá jim klíče od archivu a ukáže, kde máme děrovačku. (Mimochodem, byla na stole přede mnou.)

Jo, život je děsnej boj.





středa 20. května 2015

Hrajeme si na vlastence a jde nám to skvěle

Jistě vám neuniklo MS v hokeji, které se letos konalo v Praze. Jak by mohlo, když toho byly plné hromady. Velká sláva. Já opět byla zase hrdá na to, že žiju v ČR. Otázkou však je, jak jsou na tom ostatní?

Náš tým se dostal daleko a jelikož miluju hokejová mistrovství, nemohla jsem si (obzvlášť letos) nechat ujít jediný zápas. Viděla jsem prohry a výhry našich chlapců. A tak jsem mohla objektivně hodnotit, zda český tým hrál daný zápas líp, či hůř. A předem říkám, že když někdo konstruktivně kritizuje hru českých hokejistů, neznamená to, že není vlastenec. To by přece nikdo nemohl mít jiný názor, než dobrý.. a to by bylo trošku divné.

Co mě ale tentokrát trošku víc zarazilo, bylo chování určitých občanů a samozvaných vlastenců ČR. To najednou všichni milujete Česko. Chvíli se mi zdálo, že pokaždé, když jsme vyhráli zápas, každý provolával naší zemi neuvěřitelnou slávu. Ale jak je to mimo dobu, kdy je mistrovství?

Umíme jen nadávat, všechno je na hovno. Politici, platy, naše silnice.. všechno. Vskutku celý systém ČR stojí za starou belu. Nikomu se nic nelíbí, všichni jsou otrávení a kdekoliv vidí možnost si někde veřejně postěžovat, tak to udělají.
A pak, když vyhrajeme důležitý hokejový zápas, si zase každý na chvilku uvědomí, že třeba náš stát ještě nejde tak úplně do sraček, že třeba pořád máme být na co pyšní.

Všechno by bylo ale mnohem jednodušší, kdyby si to lidi neuvědomovali jen při nějakém podobném aktu. Možná by bylo chvilku fajn se zaměřit na věci, co ještě nejdou úplně do kelu. A k těm přihlížet. A snažit se je vyzdvihovat. A především neházet špínu na celou ČR, když se nám něco nelíbí.. Mysleme pozitivně. Mám naší zemi ráda a nemám ráda lidi co v jednom kuse držkují, jak by se v zahraničí měli líp. Nikdo Vás tu nedrží. Ale až si jednou uvědomíte, že domov máte tady a že je to důležité, tak si třeba přestanete stěžovat. Člověk by měl být hrdý na místo, kde se narodil. Tak to prostě je.


neděle 17. května 2015

Zhubni ty špeku!

Vy jste čekali, že napíšu o tom, jak začínám cvičit a zdravě jíst, abych byla v létě krásná do plavek?

*Škodolibě se usmívám a kroutím hlavou.*

Omyl vážení. Ráda bych se totiž dnes nad něčím zamyslela.
Na facebooku, na instagramu, kdekoliv. Všude na mě vyskakují fotky lidí z posilovny nebo obrázky zdravých snídaní, obědů, večeří. A popravdě smekám před lidmi, kteří se hecnou a jsou schopni se sebou něco udělat, když se jim nelíbí, jak vypadají nebo jak žijí.. bomba. ALE...

...ale já nejsem taková, nikdy nebudu, nemám pevnou vůli, však přece jsem nedokázala ani přestat kouřit a že už jsem se snažila tolikrát. Nebudu vám lhát. Chtěla bych vypadat líp. Chtěla bych mít pevné břicho a namakaná stehna. Oblý zadeček. Bicepsy. Tricepsy. Zkoušela jsem běhat, skákat přes švihadlo, cvičit podle Jilian Michaels.. a víte jak dlouho mi to vydrželo? Týden! (v tom nejlepším možném případě)

Ale to, co mě poslední dobou neuvěřitelně vytočilo, byla tato fotka:


Pitomost.. ale co mě pobouřilo ještě víc, byly komentáře pod ní, kde z nich 90 % vlastně říkalo to samé, co tahle fotka.
Podporujete snad anorexii? Snažíte se lidem naznačit, že pokud neváží max. 40 kilogramů i s postelí, nemají nárok na nošení jakéhokoliv uplejšího oblečení? Nebo ještě lépe, že by v létě neměli nosit kraťasy, tílka, sukně? Možná by plnoštíhlí a silnější lidé neměli vůbec chodit ven.

Zamyslete se prosím někdy, jestli nevnímáte svět příliš povrchně. Je skvělé jíst zdravě a sportovat, ale laskavě pochopte, že ne každý člověk má tendenci začít něco takového dělat. Ne každého to baví. Odsuzujete snad někoho, protože ho nebaví matematika? Proto, že nehraje na nějaký hudební nástroj? Proč odsuzovat lidi, s jinými prioritami? Ano.. všimla jsem si, že zdravý životní styl a dřina v posilovně je poslední dobou módní trend. Ale ne všichni chtějí jít s dobou.

Mě osobně třeba nebaví skoro žádný sport. Nikdy jsem sport neprovozovala. Občas se proběhnu se psíkem, ale to je především v rámci hry. Někdy si zapinkáme badminton, jindy se projedeme na kole nebo jdeme někam na túru. A víte co? Je mi dobře. Mám vcelku zaoblenou postavu a klidně si na sebe i ty legíny vezmu. Hlavně pod delší tričko. Ale když se v tom člověk cítí skvěle, má to nosit. Je to tak.. moc se staráme o druhé.

Žijte s láskou přátelé. :)

Zdá se, že přicházejí radostné dny

Vítejte.
Rozhodla jsem se, že založím nový blog. Já už jeden mám. Je to můj starý kamarád, na druhou stranu, spoustu věcí je teď nějak jinak a možná, že už ani nechci na ten starý blog chodit. Prodlevy mezi mými návštěvami se prodlužují a co se týče psaní.. *psaní čehokoliv* o tom snad radši ani nemluvě.

*Usrkávám z hrnečku s černým čajem a zjišťuji, že je na mě trošku moc hořký. Jsem ale docela líná, tak sedím a nejdu si ho přisladit. Zdá se, že tu hořkou pachuť přece jen vydržím.*

Právě začínají nejkrásnější měsíce v roce. To mě asi nakoplo, abych založila tuhle stránku a trošku něco začala dělat.. možná začala sepisovat svoje další zážitky. Květen je skvělý, ale vůbec nejskvělejší je konec června.. Takový ten čas mezi tím, jak už jsou ve škole všechny testy dopsané a proto nehrozí žádná neočekávaná přepadovka, venku je teplo a sluníčko, ve vzduchu je cítit vůně prázdnin a všichni si vzrušeně vyprávějí své plány na následující dva měsíce. Je mi sice osmnáct, ale tohle období je jedno z nejúžasnějších pořád.

*Tentokrát z čaje ani neusrknu. Chtěla jsem, ale vzpomněla jsem si, že mi vlastně vůbec nechutná, tak nataženou ruku zase sesunu k sobě a na chvilku se zamyslím, jestli si ho přece jen neskočím přisladit. A neskočím.*

A co vy vážení? Jaká je vaše nejoblíbenější část roku.. a proč právě tato? Tento spíše uvítací článek bych asi prozatím ukončila. Mějte se krásně a hlavně... prostě žijte s láskou.